Už jsou dávno pryč časy, kdy panovníkovi stačilo jen dobře vypadat a nespadnout z koně dolů – ještě dál jsou ty časy, kdy volba prezidenta náležela Parlamentu. Dnes už se kandidáti musí snažit o víc než o dvě stě osmdesát jedna duší naslouchajících tak nějak na půl ucho. Dnes už kandidátům nestačí ani vyjít do ulic a občas si koupit trdelník nebo potěšit starou babičku na ulici podpisem. Dnes se musí přemlouvat lidi hlavně na sociálních sítích, pronikat do nejrůznějších sociálních skupin a bublin a jde tu hlavně o ty views!
 
Už parlamentní volby ukázaly, že strana s nejlepším PR týmem a s nejlepším „marketingem“ zaručeně vyhraje, protože nebudeme si lhát, člověk je tvor lehce omámený. Budoucnost a naše „vládce“ si vybíráme spíše jako ovoce či zeleninu v obchodě, na základě toho, jak se nám kdo líbí, kdo je pěkně oděn a zkrátka jaký obraz sebe sama prezentuje na internetu, ve zprávách a na reklamních plošinách. A lidé se této formy propagace vůbec nebojí, někteří jsou rádi, když vidí na své stránce sociální sítě, jak je jednotliví kandidáti na kolenou a s plnou dlaní přemlouvají, ať jim dají ten jejich ceněný hlas. Vytváří to jistou iluzi, že je tu skutečně demokratický pořádek, jaký musí být, a tedy že občan, to je pán.
 
Internet, a hlavně sociální sítě, na kterých je závislá největší část obyvatelstva, přímo bují líbivými reklamami a krátkými volebními spoty a u některých kandidátů kreativita nezná mezí. Sdílejí a pouští do éteru všechno, co by mohlo voliče zaujmout a hlavně – donutit ho sdílet. To je právě to pravé ořechové, co všichni chtějí, aby jejich hlas a obraz pronikl do těch uzavřených společenských bublin, které kolem sebe máme a aby se o nich mluvilo.
 
Jestli je to dobře nebo špatně, netuším. Ono zablokovat si to není až tak těžké a když se dívám na některé komentující, kteří horlivě píší, jak si oni nic takového zobrazit nepřáli a ať táhne ta pakáž politická, je mi jasné, že některým lidem a jejich egu to přímo lahodí.